V. Priessnitz a vodoléčba

Vodoléčba ve starověku – Hippokrates a jeho výroky o zdraví

Středověk a novověk a Priessnitzovy předchůdci Floyer a Dr. Hahn sen. a jun.

Priessnitzova cesta k vodoléčbě – vlastní zkušenosti a první způsoby léčení

Veškerý život na zemi je velmi úzce spjat s vodou. Ona je významnou součástí živé hmoty, u člověka tvoří 45 – 70 procent váhy. Již ta nejranější část života vznikajícího jedince se odehrává v plodové vodě mateřského lůna – voda zde chrání, vytváří ty nejvhodnější podmínky pro vývoj plodu.

Tělu je nutno zajistit dostatečný přísun tekutin, avšak voda má svůj význam i z pohledu hygieny, nejen jako prostředek pro očistu, ale i udržení zdraví v tom širším slova smyslu.

Když stál před soudem a byl dotazován, tu prohlásil: „Ke své léčebné metodě jsem se dopracoval na základě zkušenosti, když jsem viděl, jak se brzy hojí rány zvířat, která se čistí čerstvou vodou. ( Že by přece jen ta zraněná srnka ? )

Rozhodujícím činitelem bylo jistě druhé, prakticky téměř smrtelné zranění hrudníku. Rozsáhlé zhomžděniny měkkých tkáních, zlomeniny žeber, poraněná plíce. To vše muselo nutně vyvolat i horečku. Při této příležitosti se vybavuje jeho výrok při léčení cholery „…Nemocní se instinktivně ptají po svém léčebném prostředku….“ ( v onom případě tenkrát tekutinu! ). Pak nepřekvapuje, že si tento zraněný mladík žádal na oteklý, bolavý hrudník studený obklad, což muselo přinést úlevu, neboť chlad mírní bolest a působí protizánětlivě. Po prvním roce přinesla léčebná kůra přinesla nejen žádoucí úlevu, ale i relativní uzdravení. Je jisté, že tato událost vyvolala v okolí nemalý rozruch. Přirozený důsledek musel být ten, že se o tuto zkušenost podělili s ostatními zraněnými v sousedství.

Z počátku to byly zhomžděniny podvrtnutí, povrchní poranění, kterou léčil pomoci omývání, obklady a pitím vody. K omývání používal mycí houbu.

Ovšem nezůstalo pouze u poranění, ale nakonec byl žádán, aby léčil i onemocnění jiného druhu.

Čerpáno z knihy Vincenz Priessnitz, světový přírodní léčitel – Miloš Kočka a Alois Kubík